Foerstrovky v rukou dirigentských nadějí, 16. 6. 2025

Foerstrovky v rukou dirigentských nadějí

Klasika plus, úterý, 17. červen 2025 16:48 Zuzana Dřízalová

 „Pohnán udával nástupy s jistotou a jeho gesta byla jasná a přirozená. Sbor na něj reagoval rytmickou souhrou a intonační čistotou.“

„Zvuk sboru byl zvukově vyvážený a krásně vyznělo i frázování v různých dynamikách. Celkový přístup dirigenta a sboru k duchovním skladbám byl citlivý s ohledem na zpívaný text.“

„V této verzi pod Indiho vedením vyzněly nádherně dynamicky vystavěné fráze.“

I když koncerty studentů uměleckých škol nejsou chápany jako produkce profesionálního uměleckého světa a patří spíše do kategorie tematických plánů studujících oborů, mají v sobě potenciál mladistvé energie a ta ve spojení s uměleckou kvalitou může přinášet kouzelné a nevšední zážitky. Jeden z takových koncertů s názvem Sborový koncert katedry dirigování se uskutečnil dne 16. června v Sále Martinů pražské HAMU v pořadatelství fakulty. Jejich prostřednictvím má veřejnost šanci vidět a slyšet talentované, budoucí umělce, což je i pro ně samotné skvělá příležitost prezentace a zároveň způsob, jak postupně nabírat nové zkušenosti. Zvolené skladby interpretovalo Foersterovo komorní pěvecké sdružení.

O tom, že na půdě pražské Akademie múzických umění vzniká neotřelá umělecká produkce, svědčil i tento sborový koncert dirigentské katedry, a to hned dvěma způsoby. Tím prvním byla, samozřejmě, prezentace dirigentského umění studentů prvního ročníku bakalářského stupně oboru dirigování, kteří ale ve světě klasické hudby nepatří k žádným nováčkům. Indi Stivín a Jiří Pohnán už díky Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze získali cenné znalosti a zkušenosti a studium dirigování je jejich dalším oborem na této fakultě. Teprve 23letý Indi Stivín (*2001) je především sólovým kontrabasistou, který se úspěšně zúčastnil několika významných soutěží (v roce 2017 získal ocenění laureáta na Mezinárodní instrumentální soutěži v Markneukirchen v Německu, na festivalu Pražské Jaro debutoval svým recitálem o rok později a v tom samém roce se zúčastnil také finále britské Eurovize (Eurovision Young Musicians). Na Pražské konzervatoři absolvoval obor housle, na HAMU studuje obor kontrabas v prvním ročníku magisterského stupně. Také úspěšně komponuje, o čem svědčí provedení jeho skladby Suita Bohemia s BBC Scottish Symphony Orchestra na festivalu Edinburgh International Festival. Založil vlastní komorní orchestr Collegium Stivinum, s kterým sólově vystupuje i ho dirigentsky vede. Jiří Pohnán (*1983) pedagogicky působí na ZUŠ Jižní město, vystudoval obor trubka a skladba na Pražské konzervatoři a na zmiňované pražské Akademii múzických umění pokračoval ve studiu trubky. Studium oboru skladba později vyměnil za hudební režii. Té se příležitostně věnuje dodnes. Je autorem skladby Intrudizione e 11 variazioni per tromba sola, kterou prezentovali soutěžící interpretační soutěže Pražské Jaro jako povinnou skladbu druhého kola v roce 2016. Tato kompozice, Rudolfínská sonáta pro žesťové kvinteto a Rudolfínská sonáta pro žesťové noneto vyšly tiskem v nakladatelství Radioservis Českého rozhlasu.

Druhý způsob, kterým koncert lákal své posluchače, byla možnost uslyšet tvorbu výlučně pro ženský sbor, a to v podání etablovaného Foerstrova komorního pěveckého sdružení. Toto úspěšné sborové těleso bylo založeno v roce 1975 a momentálně je vedeno sbormistrem Jaroslavem Brychem, který působí jako odborný asistent na Katedře dirigování pražské Akademie múzických umění. Repertoár „Foerstrovek“, jak si lidově říkají, je zakotven především v tvorbě 20. a 21. století, interpretují skladby a cappella i s instrumentálním doprovodem. Několik skladatelů jim své skladby věnovalo (Zdeněk Lukáš, Vladimír Sommer). Tento ženský pěvecký sbor má bohatou koncertní činnost v Čechách i v zahraničí, odkud si často přináší nejvyšší ocenění (dvakrát 1. místo z polské soutěže Gaude Cantem v říjnu 2024, 1. místo ze soutěže Choir Celebration and Competition in Salzburg v červnu 2023). Patří k nejlepším ženským sborovým tělesům u nás a toto renomé si vybudovalo i v zahraničí. Sbor je pojmenován po významném českém skladateli Josefu Bohuslavu Foerstrovi (1859–1951), kterého bohatá tvorba zahrnující kantáty, písně, sbory, oratoria a církevní skladby se stala vyhledávaným sborovým repertoárem.

Dřív, než si přiblížíme interpretaci jednotlivých skladeb zmíněnými umělci, je potřeba ještě samostatně vyzvednout dramaturgii koncertu. U té nechyběla promyšlenost, protože díky ní dostal posluchač možnost poznat ukázky nejenom české sborové tvorby pro ženský sbor 19. až 21. století, ale i kompozice pro toto uskupení zkomponované tvůrci různých národností s důrazem na prezentaci děl žijících skladatelů. A ačkoliv se koncert uskutečnil bez přestávky, dramaturgicky lze vidět určité dvě poloviny programu. Tu první představovalo šest sborových děl z tužky žijících skladatelů (kromě Lukowského), přičemž co autor, to jiná národnost (Nor, Maďar, Němec, Američan, Litevec, Slovenka). Jde určitě o sympatické dramaturgické řešení, v kterém je projeven nejenom zájem o současnou tvorbu, ale i zajímavý nápad představit publiku ženskou sborovou tvorbu jednotlivých národních kultur. Zbylých pět děl prezentovala tvorba českých skladatelských mistrů, zavedených známých jmen 19. století (Antonín Dvořák) a století dvacátého (Bohuslav Martinů, Zdeněk Lukáš). Všechen repertoár byl prezentován a cappella, kromě Dvořákovy skladby V národním tónu, op. 73, kterou Indi Stivín upravil tak, aby byl ženský sbor obohacen klavírem a kontrabasovým sólem. Podle mého názoru bylo toto zvukové zpestření natolik zajímavé a obohacující, že rozhodnutí nezařadit více skladeb (třeba sborových) s hudebním doprovodem do programu, bylo trochu na škodu. Na klavír hrála Alice Springs (*1974), která je nejenom známou zpěvačkou populární hudby, ale také pianistkou a často doprovází Indiho Stivína na jeho koncertech. Oba jsou součástí velké umělecké rodiny, kterou tvoří např. jazzový hudebník Jiří Stivín st., jazzový bubeník Jiří Stivín ml. nebo herečka Zuzana Stivínová.

Pozorné ucho návštěvníka koncertu jistě zpozorovalo další chytrou dramaturgickou myšlenku, jež také koncert rozdělila na pomyslné dvě poloviny. Tím nápadem byl výběr tvorby nejdřív duchovní (prvních pět skladeb koncertu), a pak interpretace tvorby světské (zbylých šest skladeb). Posluchači tak bylo umožněno nejdřív prožít spirituální zážitek, a následně se v podstatě světsky pobavit. Rozčlenění programu koncertu na pomyslné dvě poloviny bylo podpořené i vystoupením samotných dirigentů – Jiří Pohnán se ujal prvních sedmi skladeb a poté, v ostatních čtyřech skladbách, předvedl své dirigentské i interpretační umění Indi Stivín. 

Jak už jsem zmínila, program koncertu otevřelo dílo duchovní, a to pod vedením Jiřího Pohnána. Zazněly skladby Ubi caritas norského skladatele Oly Gjeila (*1978), Ave Maria maďarského skladatele rumunského původu György Orbána (*1947), Pater Noster německého skladatele Rolfa Lukowského (1926–2021), Ave Maria amerického skladatele Guye Forbese (*1957) a Cantate Domino, kterého autorem je litevský skladatel Vytautas Miškinis (*1954). Ve všech kompozicích byla hned od začátku cítit sehranost sboru s dirigentem. Pohnán udával nástupy s jistotou a jeho gesta byla jasná a přirozená. Sbor na něj reagoval rytmickou souhrou a intonační čistotou. Vyzdvihla bych vypracovanou zpěvní artikulaci v legatech či staccatech nebo výborné zvládnutí repetovaných tónů zejména v altech. Zvuk sboru byl zvukově vyvážený a krásně vyznělo i frázování v různých dynamikách. Celkový přístup dirigenta a sboru k duchovním skladbám byl citlivý s ohledem na zpívaný text. Témbr ženského sboru působil v Sále Bohuslava Martinů zvukově plně, přičemž jasně vyzněly jak svítivé soprány, tak i temnější alty. A přitom skladba, která byla původně psaná pro ženský sbor, byla jenom jedna, a to Ave Maria, která je zároveň vůbec první sborovou kompozicí skladatele Guye Forbese. U ostatních skladeb se jednalo o upravené verze původního smíšeného sboru. Interpretované skladby patří k poměrně často provozovanému sborovému repertoáru, zejména Ubi caritas nebo Cantate Domino.

Jiří Pohnán se s jistotou ujal i první světské skladby koncertu s názvem Išli hudci horou slovenské skladatelky Márie Jašurdové (*1980). V této skladbě bych vyzvedla dirigentovu práci zejména u gradačních ploch, sbor se předvedl v krátkých sólových partech či šepotavých recitativech. Jediným úskalím sboru byla interpretace slovenštiny, u které bylo slyšet nedokonalou výslovnost. Poslední skladbou v interpretaci Jiřího Pohnána bylo říkadlo Bohuslava Martinů (1890–1959) s názvem Zavírání lesa, H 209. Tato skladba je součástí vydání Česká říkadla: šest ženských sborů a Martinů ji dokončil v roce 1931. Sbor zde prokázal své silné stránky – krásné frázování zejména v staccatech a legatech a čistou intonaci u harmonických postupů především ve forte. Sice jsme byli svědkem i několika nejistých nástupů, ale celkovému výrazu skladby to nijak zásadně neuškodilo. Spolupráce Pohnána se sborem byla velice harmonická.

Po znamenitém potlesku se sbor překvapivě usadil v předních sedadlech v publiku. Pódia se ujal druhý dirigent koncertu Indi Stivín, který ale nedirigoval. Tedy ne hned. Nejdříve se publiku představil se svojí hrou na kontrabas s klavírním doprovodem Alice Springs. Tato změna v obsazení působila vhodně a uchu dodala příjemný odpočinek. Sólový part kontrabasu ovládal Stivín s obdivuhodnou jistotou a technickou precizností. Společně s klavíristkou Springs vytvořili v jednotlivých částech skladby mnoho neotřelých barev. Indiho úprava cyklu Antonína Dvořáka (1841–1904) V národním tónu, op. 73, byla citlivá a kultivovaná, avšak nikoli neobvyklá, protože většinou melodii vyzpíval kontrabas a klavír ho harmonicky doprovázel. Kdo ví, jak by tato úprava potěšila samotného Antonína… Snad tak, jako udělala radost i publiku, které nadšeně tleskalo.

Stivín se následně představil v roli dirigenta. Nejdříve společně se sborem předvedl skladbu Holoubci skladatele Zdeňka Lukáše (1928–2007). I pod jeho vedením sbor vyzněl vyrovnaně s plným zvukem, i když zde došlo k drobným rytmickým nepřesnostem a v závěru skladby i k malým intonačním nečistotám a k problému s frázováním a s nádechy. Lépe se dirigentovi se sborem vedlo u Dvořákova cyklu Pět moravských dvojzpěvů pro čtyři ženské hlasy a cappella, B 107 ve skladatelově úpravě. V této verzi vydané hudebním nakladatelstvím Bärenreiter Praha vyzněly pod Indiho vedením nádherně dynamicky vystavěné fráze, zpěvná artikulace, intonační čistota a přesný rytmus. Bylo vidět, že se sbor pod vedením Stivína cítí dobře, což se projevilo i v poslední skladbě koncertu, a to opět ve skladbě Zdeňka Lukáše s názvem Čepení. Tato veselá skladba je sboru přímo věnovaná a bylo slyšet, že patří k stálému repertoárovému kusu sboru, který ho zpíval s jistotou. Stivínovi stačilo sbor v podstatě jenom jistit, a koncert tak byl zakončen společnou pozitivní energií a neochvějným výrazem. 

Publikum doprovodilo interprety z pódia dlouhým potleskem. Pro studenty prvního ročníku bakalářského stupně oboru dirigování to byl rozhodně důležitý zážitek, z kterého můžou do budoucna čerpat. Vedle zkušeného sborového tělesa oba dirigenti opravdu obstáli a už to je vynikající dirigentská zkušenost. Ať se jim v podobném duchu vede i nadále.